Venku je krásně a já sedím doma, protože se mi začínají kupit restíky a musím s tím trochu pohnout. Největším problémem posledních dní se stalo rozhodování o tom, které akce se zúčastnit a které nikoliv. Pořád se něco děje, někdo někam zve a všechno se prostě nedá (při troše zodpovědnosti) stihnout.
Ve středu jsme měli nedobrovolnou spartakiádu. V 6:30 ráno!!! se spustil fire alarm, šlo o požární cvičení. Informace, že se něco takového chystá k nám ale z interních zdrojů prosákla s předstihem, takže jsme ve snaze o záchranu vlastního života nebyli zrovna nejaktivnější. Popravdě jsem s jedním ze spolubydlících vylezl únikovým východem úplně jako poslední, právě v době, kdy jeden z organizátorů zahlásil, že už můžeme dovnitř. Druhý spolubydlící, se neobtěžoval vylézt vůbec.
Kolem jedné hodiny odpoledne se alarm spustil znovu, tentokrát už to bylo ale naostro. Všichni museli ven a ani ne za 5 minut už přijížděla hasičská auta. Přijela hned čtyři. Hasiči vyskákali v plné zbroji a vyrazili k ohnisku požáru. Celá ta šaškárna trvala asi 20 minut, načež se zjistilo, že někdo asi nezvládl vaření. Sensory jsou tady šíleně citlivé. Mně už se taky při blbém ohřívání pizzy v troubě podařil spustit, naštěstí jen alarm našeho pokoje. Je to strašný kravál, ale nic se neděje. Pokud Vás ovšem napadne otevřít k vyvětrání dveře na chodbu, tak se spustí alarm celé budovy a je to hotovo. Planý poplach a výjezd hasičů Vás přijde na $500. Vzpomínám, jak to funguje v Praze. Když se podaří spustit alarm (a že to není zrovna jednoduché), kolej bábě na vrátnici začne blikat světýlko. Vydá se tedy zkontrolovat o co jde a na místě jen suše prohlásí: "Když chcete kouřit, tak si na ten senzor příště hoďte igeliťák".
Taky jsem se upsal, že budu reprezentovat naši školu na Overseas Option Days, což je akce na které se Vás chodí vyptávat zájemci o studium v zahraničí. Mimochodem mi přijde docela drsné, že aby místní mohli vyrazit na semestr na exchange k nám a byly jim uznány předměty, které u nás na škole budou studovat, musí si zaplatit školné alespoň za 4 předměty tady. To přijde Kanaďana minimálně na $2000 a neKanaďana na dvakrát tolik. Takže vlastně platí za nás, kteří vyrážíme sem. Musím aspoň objednat nějakou českou vlajku, ať jdeme vidět:-). Na eBay jsem narazil i na opravdu tragickou nabídku, mrkněte na foto. Zato stojí jen $2.
Se sportem to není pořád to pravé, ale zrovna včera jsem si dal pěkně na frak. Hodina a půl squashe, pak pár bazénů a nakonec saunička. Potom je člověk zralý tak akorát padnout do postele. Ono to ale strašně svádí, když je to všechno hned u nosu a zadarmo. V Praze by mě taková sada vyšla minimálně na 300.
Večer slavila naše kamarádka Johanna narozeniny. Nebydlí ale na campusu, tak jsem se nabídl, že můžeme udělat rozjezd u nás. Hlavním dárkem bylo tričko, na kterém jsme vyhotovili nápisy "Všechno nejlepší" v našich národních jazycích. Naprosto unikátní devizou našeho apartmánu se ukázal býti náš nově vzniknuvší (to je ale slovní obrat) Game Room, ironicky také nazývaný Paul’s room.
Jde o pokoj našeho spolubydlícího Paula, který se ještě nenastěhoval. Jeden z Kanaďanů si vzpomněl, že má doma nevyužitý herní stůl, tak jsme neváhali a za chvíli už byl na korbě trucku a v našem apartmánu. Nejprve jsme ho dali do obýváku, ale nějak nám tam zabíral moc místa a někoho napdla spásná myšlenka – šoupnout ho k Paulovi. Bylo to celkem brutální – rozebrali jsme postel a nábytek vyházeli do storage roomu.
Myslím, že až ten chudák přijede, bude se hodně divit :-). Stůl má na jedné straně kulečník (ten se moc nedá hrát kvůli místu), ale na druhé air hockey a ještě se dá dat nahoru deska a hrát na tom takový menší pinec. No prostě bomba.První akce, kterou jsem pořádal já a všechno dobře dopadlo.
Ještě jsem si vzpomněl, že při multikulturní diskuzi, která následovala po ochutnávačce slivovice (která s někým docela zacvičila) z jednoho Francouze vypadlo , že se u nich pálí dokonce z pampelišek (s pomocí wikipedie jsme to dali dohromady). No to musí být dobrota, taková domácí pampeliškovka.
Fáze 2 byl přesun do jednoho z klubů v downtownu. Bohužel tady někdy po jedné v noci končí veškerá veřejná doprava. Náš cab driver (Pákistánec) se klasicky tvářil jako very friendly (hajzlík jeden). Dokonce se netajil přiznat trapas, který Pákistánci udělali, když tam náš Mirek vyrazil na státní návštěvu. Pokud jste to nezaregistrovali, tak jde o to, že nějaký moula při přípravách pravděpodobně zadal do googlu „check flag“ a bylo vymalováno. Po cestě z letiště našeho PM vítaly obrovské transparenty s šachovnicovou vlajkou.
Jinak přestože cab services jsou tady šíleně regulovány a málem levnější než třeba v Praze, pořád se nevyhnete tomu, že pokud z Vás někdo čichá turisty, povozí Vás víc, než byste chtěli (naše auto dorazilo 5 minut po ostatních, kteří vyjeli až po nás).Klub, do kterého jsme chtěli, nechtěl nás (jednomu z nás odmítl uznat ošuntělý rakouský řidičák), tak jsme šli jinam. Velmi milé bylo potkat "spolužačky" z Chile, budoucí učitelky angličtiny. Všechny jsou sice o rok starší, ale já zas o hlavu větší (a to se mi tak často nestává:-)).
Zpátky bylo sehnat auto naprosto nemožné. Ulice byly plné zoufalých lidí, kteří se nemohli dostat domů. Dnes mi říkala jedna kamarádka, že jí to nedalo a ptala se jednoho z řidičů, pročpak že se taková obrovská poptávka nesetkává s nabídkou. Rozuzlení je zajímavé a k zamyšlení. Právě probíhá islámský svátek Ramadán a při něm mají muslimové zakázáno pracovat přes noc. A protože většina řidičů pochází z těchto zemí, tak podle náboženského kalendáře tady ve velkých městech kolabuje doprava.
Na závěr jen zmínka o Australském Dollaru. Když jsem viděl 20ti cent, říkal jsem si, že je šíleně obrovský. Nechal jsem si předvést ostatní mince a musím konstatovat, že ta měna nemá opravdu žádnou logiku. $2 je menší než $1. 50ti cent je sice větší než 20ti, pro změnu ale zase větší než $1. A to by bylo asi tak vše…Ještě něco. NEMÁM RÁD TOUSTOVÝ CHLEBA!!!
