Let's Go Shopping!

Když jsem se poprvé dozvěděl o možnosti zúčastnit se celodenního výletu do nákupního centra, první co mě napadlo samozřejmě bylo, že se snad úplně zbláznili. Přece někam nepojedu jako vůl proto, abych tam nakupoval to samé, co můžu koupit kdekoliv jinde.
No ale všichni říkali, že je to úplně “awesome” a že se to prostě musí vidět. Možnost zajezdit si zase po dvou letech na nějaké pořádné horské dráze mě usvědčila. West Edmonton Mall [W] je největší nákupní centrum v Severní Americe.

Takže jak vypadá "shopping culture" dotažená do extrému?

• 800 obchodů
• 100 žrádloprodejen
• 570 000 m² (cca. 90 fotbalových hřišť)
• 20 000 parkovacích míst
• 23 000 zaměstnanců
• 60 000 – 150 000 nakupujících denně
• zábavní park (atrakce, roller coastery)
• aquapark
• ledová plocha
  
• lachtaní show
• luxusní hotel, casino, golf, potápění a spousta dalších hovadin

Nejsměšnější je, že na svém webu uvádí:
This amazing structure - often called the "8th Wonder of the World"…

Scheißkalt!

Vyrazilo se brzy ráno a naprosto úžasné bylo, že jsme jeli klasickými žlutými school busy, které znáte z amerických barevných. Už tak úžasné nebylo to, že tam nějak nefungovalo topení. Celkem blbé, když je venku mínus 20. Za cestu, která trvala 3,5 hod mně úplně zmrzly nohy, protože jsem nepovažoval za nutné si na takový výlet brát zimní boty. Jinak jsme samozřejmě všichni zůstali v plné polní.
Po příjezdu a obědě někteří (speciálně slečny) opravdu vyrazili nakupovat, ale většina z nás se vrhla rovnou buďto do aquaparku nebo do zábavního parku na roller coastery. Já jsem strávil celý den v aquaparku, který je údajně opět největší v Severní Americe a má největší wave pool na světě.

Vlny byly strašná nuda, takže jsme celou dobu sjížděli jeden tobogič za druhým. Žbluňk do vody a tradá na další - jako malé děti. Sem tam zahřát v "hot tub". Ještě teď mám sedřená záda.
Před odjezdem jsme zašli na (pro změnu zase NEJ) roller coaster, který nebyl vůbec marný. To, že tahle sranda už zabila 3 lidi jsme se dozvěděli až potom. Ještě že tak, protože bysme tam některé máčky nedostali ani párem volů.

Naprosto mě dostala ledová plocha obklopená obchody. Jít si zabruslit, zatímco mamča nakoupí nemusí být špatné.

Jediný obchod, ve kterém jsem byl byl ten, přes který jsme vlezli dovnitř a kterým jsme vylezli ven. V autobuse tam i zpět bylo kopec srandy, takže to jednoznačně stálo za to.

Exam Quiet Hours

Vlastalavista!

Tak přesně tohle prohlásila jedna team-memberkyně (no já vím, že by se dalo napsat členka týmu, ale to zní strašně kostrbatě:-)) při přípravě naší prezentace. Pochybuju, že dotyčná slečna vůbec tuší, co hasta la vista vlastně znamená, ale mě se ten patvar líbí:-).

S těmato lidičkama zatím byla největší radost pracovat

Jak jsem již nastínil v příspěvku Den blbec, tak tady semestr pomalu ale jistě spěje ke konci, což sebou nese všemožné deadliny a prezentace výsledků dosavadního snažení.
To klade zvýšené nároky na koordinaci. Od pondělí do čtvrtka jsem absolvoval osm group meetingů (nejdelší 4 hod) a když k tomu přidám docházku do školy, tak sem vlastně nedělal nic jiného. A to se ještě po večerech mastí nějaké ty výtvory, takže docela síla. Ale po dnešku byl spánkový deficit trošku dorovnán a jede se dál.

Takto vypadá jedna z kompáren v 1 ráno (vedle ještě bylo živo!)

S čím tady bojuju je timing prezentací. Každá prezentace má striktně daný časový rámec a ten se buďto nedá přesáhnout vůbec a nebo se za to strhávají body. Pokud prezentuje více lidí, tak si umíte představit, že je docela náročné to dobře načasovat.
Většinou to dopadá tak, že chcete říct více než můžete a musí se to srazit. Takže se jede x-krát dokola a po každém se probere co je nejmíň důležité a co se dá vypustit.
Co se mi strašně líbilo, byla debata. Spočívá to v tom, že se 2 teamy připraví na dané kontroverzní téma a každý team hájí jednu stranu – pro a proti. Každá strana má 10 min na přednesení argumentů a poté 5 minut na napadení argumentů protistrany. Poté se otevírá diskuze a celá třída bombarduje ať už jeden či druhý team peprnými dotazy. Tomuto je věnována celá vyučovací hodina (80 min). Opravdu úžasná forma výuky.
Témata se povětšinou týkala Kanady + další země a já se upsal na oponentskou stranu tématu zda má Kanada přejít na používání amerického dollaru jako vlastní měny (to je teď tady hodně diskutovaná záležitost, ale to by bylo na dlouhé povídání). Díky volbě tématu jsem byl “in” - přestože o Kanadě jsem věděl doposud velké K, situaci ve Státech sleduju.
Nejvíc se mi líbilo, že si můžete vlézt za ten řečnický pultíček (viz. obr), takže pak člověk vypadá strašně důležitě a zároveň mu nikdo nevidí na šmíráky:-).

Obě čtvrteční prezentace dopadly výborně, takže námaha stála za to. Skoro bych řekl, že už si můžu oddechnout, ale 14 dní ještě musím vydržet. Čeká mě ještě jedna prezentace, všechny final exams a pěkný kus psaní. Termín odevzdání jednoho paperu mi byl posunut na 24.12., což mi nahání husí kůži. Na jednu stranu obrovská radost, protože jsem netušil, kdy ho stihnu napsat, ale na druhou stranu jsem doufal, že si tady budu moct užít pár posledních dní a bez starostí dorazit domů.
Původně jsem měl v plánu, že tady budu publikovat nějaké postřehy o životě v Kanadě, ale k tomu tak nějak nedošlo. Už to asi nezachráním, ale pro ozvláštnění dávám k dobru další nákup a komu se bude chtít, může se zabavit účtenkou. Dneska jsem třeba postřehl, že mě jedno rajče stálo 25 korun.

Našli jsme medvěda!

Den blbec

Mám teď chvilku čas a chci si dát pauzu od angličtiny, tak si dneska dáme den blbec, ať tady trošku vyvážím to lyžování a rychlobruslení.

Šel jsem spát někdy pozdě ráno (dopoledne), protože jsem klasicky na poslední chvíli finišoval kus práce, který sem měl do dneška stihnout. První reakce zní pozitivně, což je dnes vlastně jediná věc, která mě zatím potěšila.
Vstal jsem ve 12, protože jsem měl v 1 group meeting. Ačkoliv většinou chodím o 1-2 min pozdě (znáte mě, že:-)), tak dneska to bylo horší, protože jsem vlastně vstal až v půl jedné a než sem se dal do kupy, byla jedna. Vyrazil jsem teda a začínám volat, že budu mít 10 minut zpoždění.
První členka týmu mi odpověděla dotazem a omluvou – prý jestli jsem dostal její e-mail, že se moc omlouvá a že přijde o půl hodiny později. Volám druhému členu naší grupy a ten mi oznámil, že se nic neděje, že on je taky teprve na cestě.

OK, dorazil jsem do knihovny, šel hledat workroom, který kolegyně zarezervovala. Ještě jsem chtěl zachytit busy atmosféru v knihovně a místo toho jsem vyfotil zadek nějaké slečnu při jízdě na eskalátoru.
V kukani s odpovídajícím číslem nikdo nebyl. Po pěti minutách čekání volám znovu kolegovi, který byl údajně na cestě, abych se ujistil, že sedím ve správné místnosti. Telefon nebere, ale za pár minut už dorazil a omluvil se. Pustíme se do práce a za pár minut volá dříve zmíněná kolegyně, že se moc omlouvá, ale že nemůže přijít vůbec. Říkám si nu co se dá dělat. Zítra máme další sezení a ona se dušovala, jak moc “research she’ll do” do zítřka a že to pak dáme hezky do kupy. Dnes je asi pro všechny den blbec.
Přesně ve tři nás vyhodila jiná skupinka, kteří měli místnost po nás, tak jsme to rozpustili a zkonstatovali, že celkem nestíháme (práce se má odevzdávat příští týden a všichni mají spoustu jiných povinností). Šel jsem se naobědvat a vystát frontu na “nej kafe od Tima”.
Ve škole teď mimo jiné frčí kampaň na očkování proti příušnicím zdarma – fronta jako blázen, myslel jsem že je tam nějaký koncert.
Protože jsem si dnes vyšlápl bez čepice, rukavic a šály a vzápětí zjistil, že je venku mínus 16 stupňů a fouká vítr, nechtělo se mi zpátky na kolej (5 min), tak jsem zapadl do wireless café ve student centre, kde teď čekám na další meeting v půl šesté.
Od půl sedmé do půl desáté mám školu a až přijdu, tak se musím vyhrnout na přípravu na debatu, kterou mám ve čtvrtek, respektive zítřejší group meeting ohledně ní, kde už bychom měli zkoušet timing a musíme odhadnout s jakými protiargumenty přijde druhá strana a připravit si reakce. A to je den blbec.

A o tomto šutru zase někdy jindy:-).

Lake Louise Ski Trip

Tak, odkud začít? Některým by mohlo vrtat hlavou, kde jsem vlastně vzal výbavu – odpověď jednoduchá. V Outdoor Centre, které provozuje zdejší tělovýchovná fakulta (či jak to přeložit) se dá půjčit úplně všechno, na co si vzpomenete. Od kajaků, přes spacáky, kotlíky až třeba po lyžařskou kombinézu či pořádné pohorky. Takže jsem si celou výstroj včetně helmy půjčil.

Měli jsme vyrazit přesně v půl sedmé ráno, ale kvůli čekání na opozdilce se odjezd o půl hodinky odsunul. Ale to nebyl až takový problém, poněvadž před desátou už jsme stáli pod sjezdovkou a šlo se lyžovat. Cesta do hor byla veselá - například spáčům byla povinně ordinována bylinková vzpruha od jednoho z klubových sponzorů.
Velmi zajímavé bylo také v jakém složení jsme se do hor vydali. Jely 2 autobusy, celkem tedy přes 100 lidí. Většina byli místní, ale sešla se nás také pěkná řádka mezinárodních studentů. Někteří z nich (třeba ze Singapuru) stáli na lyžích poprvé v životě.

Ačkoliv dle místních “the weather is fucked this winter” – myšleno že zima je moc mírná a málo sněhu, já jsem byl s podmínkami nadmíru spokojen. Všechno byl umělý sníh, ale sjezdovka byla výborně upravená a na to moje lyžování maximálně dostačující. Jen mě mrzí, že ze 139 zdejších sjezdovek nám byl zpřístupněn jen zlomek. Jednak kvůli sněhovým podmínkám a jednak kvůli chystanému sjezdařskému world cupu. Celý resort je opravdu obrovský a určitě by stálo za to jej pořádně prozkoumat ze všech stran.

Počasí nám přálo v tom smyslu, že když jsme lyžovali, tak skoro nesněžilo a většinu času bylo jasno, takže jsme si mohli užívat nádherný výhled na protější hory.
Jen pro info dodám, že základna, odkud se teprve vyjíždělo nahoru na kopec byla ve výšce 1645m, což je tedy o kousek výš, než vrcholek Sněžky
Ubytováni jsme byli v městečku nesoucím překvapivě stejný název jako ski resort – Lake Louise, kam cesta busem trvala necelých 5 minut. Hotel (pro změnu Lake Louise Inn) poskytl potřebné zázemí včetně dostačujících kapacit pro noční program.

Po druhém dnu lyžování se jelo rovnou zpátky domů a cesta zpět byla ještě živější, než cesta do hor. Mimo jiné proto, že nám po lyžování zbyl ještě nějaký čas na návštěvu místního občerstvovacího zařízení. Například po cestě probíhala soutěž o hodnotné ceny věnované jedním ze sponzorů (Jägermeister) a pointou bylo sdělit publiku co nejotřesnější historku s produktem tohoto sponzora. Proviantu od druhého ze sponzorů (Kokanee) se už na zpáteční cestu nějakou podivnou záhadou nedostalo.

Sečteno a podtrženo: PARÁDA :-) Jel bych hned znovu, ale už mi to do odjezdu asi bohužel nevyjde.

----------------
Now playing: Jonathan Coulton - Ikea
via FoxyTunes

Juhůůůůůůůůůůůůůůůů! Je to tam!

Martina to zvládla! Jupííí.

Byli jsme tam jediní dva čeští fandové a všichni Holanďani a Kanaďani se mohli jít klouzat. Byl to úžasný pocit. Nejen proto, že "jsme vyhráli", ale taky proto, že nám pak Martina poděkovala za to, že jsme fandili. Moc sympatická slečna. Takových Holanďanů tam fandilo mraky, ale nikdo si jich za celou dobu ani nevšimnul. Zkrátka paráda... Škoda, že tu nebudu přes víkend, abych se mohl podívat i na další závody.
Nemám teď čas, ale po víkendu ještě dodám nějakou fotodokumentaci. Zítra jedu do hor, tak pak poreferuju.

Update (21.11.):

A nakonec vítězné videjko. Ten řev, co slyšíte za mnou jsou ječící Holanďanky fandíci závodnici, která jela zároveň s Martinou.

Speed Skating

Tak, už je to tady! Všechno se tady připravuje na víkendové bruslení. Poněvadž vyrážím o víkendu do hor, tak mám zítra jedinou možnost se jít podívat. Tak snad budu mít štěstí na nějaké ty hezké výkony našich reprezentantů. Holanďani jsou tady teď nějak moc sebevědomí. Dneska jsem byl zkontrolovat jak to maže, ale nikoho z české výpravy jsem nespatřil. Držte palce našim barvám!

Jo a taky už u nás vypukla vánoční horečka? Tady je takové to křesílko, jak si tam Santa sedne, bere jednoho hajzlíka za druhým na klín a ptá se jich, co by chtěli k Vánocům.

Update:
Musím se podělit ještě o tuhle blbost. Už jsem se zmínil, že jsem se stal členem Ski Clubu a že jeho pomalu největší devizou je, že je po cestě do hor povolena konzumace i jiných než nealkoholických nápojů. Teď se jim chudakům nějak bortí svět, protože to nemají na 100% jisté. Zařídit toto byla jejich největší starost, zřejmě důležitější než samotné lyžování či ubytování:-). Dnes nejprve přišla zpráva, že vše vypukne až v 10 ráno (dle místních právních úprav se 10 nemůže ani v letadlech atd.)

Bus Leaves 6:30AM SHARP. Get there at 6:15AM. Bus leaves from McMahon Stadium (MAP), Saturday November 17th.

• We meet on the east side near the Banff Trail LRT pedestrian bridge. Look for the buses!
• We have left cars at McMahon in the past with no problem. Of course we aren't responsible if a crack head decides to steal your pimpin' 82 Honda Civic and drive it into the Bow River.
• Get there at 6:15AM so we can get loaded up and hit the highway.
• We can't get a liqour licence for pre-10AM... Spanky cried... Be Responsible...
• Set 10 alarm clocks... the Ski Club doesn't wait for people that sleep in
• Rez Bums... shopping carts work great for transporting gear

a teď chudáci píší, že je to nejisté. To jsou ale starosti. Tak uvidíme, jak to dopadne:-).