As the life goes on...: Den blbec

Mám teď chvilku čas a chci si dát pauzu od angličtiny, tak si dneska dáme den blbec, ať tady trošku vyvážím to lyžování a rychlobruslení.

Šel jsem spát někdy pozdě ráno (dopoledne), protože jsem klasicky na poslední chvíli finišoval kus práce, který sem měl do dneška stihnout. První reakce zní pozitivně, což je dnes vlastně jediná věc, která mě zatím potěšila.

Vstal jsem ve 12, protože jsem měl v 1 group meeting. Ačkoliv většinou chodím o 1-2 min pozdě (znáte mě, že:-)), tak dneska to bylo horší, protože jsem vlastně vstal až v půl jedné a než sem se dal do kupy, byla jedna. Vyrazil jsem teda a začínám volat, že budu mít 10 minut zpoždění.
První členka týmu mi odpověděla dotazem a omluvou – prý jestli jsem dostal její e-mail, že se moc omlouvá a že přijde o půl hodiny později. Volám druhému členu naší grupy a ten mi oznámil, že se nic neděje, že on je taky teprve na cestě.

OK, dorazil jsem do knihovny, šel hledat workroom, který kolegyně zarezervovala. Ještě jsem chtěl zachytit busy atmosféru v knihovně a místo toho jsem vyfotil zadek nějaké slečnu při jízdě na eskalátoru.

V kukani s odpovídajícím číslem nikdo nebyl. Po pěti minutách čekání volám znovu kolegovi, který byl údajně na cestě, abych se ujistil, že sedím ve správné místnosti. Telefon nebere, ale za pár minut už dorazil a omluvil se. Pustíme se do práce a za pár minut volá dříve zmíněná kolegyně, že se moc omlouvá, ale že nemůže přijít vůbec. Říkám si nu co se dá dělat. Zítra máme další sezení a ona se dušovala, jak moc “research she’ll do” do zítřka a že to pak dáme hezky do kupy. Dnes je asi pro všechny den blbec.

Přesně ve tři nás vyhodila jiná skupinka, kteří měli místnost po nás, tak jsme to rozpustili a zkonstatovali, že celkem nestíháme (práce se má odevzdávat příští týden a všichni mají spoustu jiných povinností). Šel jsem se naobědvat a vystát frontu na “nej kafe od Tima”.

Ve škole teď mimo jiné frčí kampaň na očkování proti příušnicím zdarma – fronta jako blázen, myslel jsem že je tam nějaký koncert.

Protože jsem si dnes vyšlápl bez čepice, rukavic a šály a vzápětí zjistil, že je venku mínus 16 stupňů a fouká vítr, nechtělo se mi zpátky na kolej (5 min), tak jsem zapadl do wireless café ve student centre, kde teď čekám na další meeting v půl šesté.

Od půl sedmé do půl desáté mám školu a až přijdu, tak se musím vyhrnout na přípravu na debatu, kterou mám ve čtvrtek, respektive zítřejší group meeting ohledně ní, kde už bychom měli zkoušet timing a musíme odhadnout s jakými protiargumenty přijde druhá strana a připravit si reakce. A to je den blbec.