Vlastalavista!

Tak přesně tohle prohlásila jedna team-memberkyně (no já vím, že by se dalo napsat členka týmu, ale to zní strašně kostrbatě:-)) při přípravě naší prezentace. Pochybuju, že dotyčná slečna vůbec tuší, co hasta la vista vlastně znamená, ale mě se ten patvar líbí:-).

S těmato lidičkama zatím byla největší radost pracovat

Jak jsem již nastínil v příspěvku Den blbec, tak tady semestr pomalu ale jistě spěje ke konci, což sebou nese všemožné deadliny a prezentace výsledků dosavadního snažení.
To klade zvýšené nároky na koordinaci. Od pondělí do čtvrtka jsem absolvoval osm group meetingů (nejdelší 4 hod) a když k tomu přidám docházku do školy, tak sem vlastně nedělal nic jiného. A to se ještě po večerech mastí nějaké ty výtvory, takže docela síla. Ale po dnešku byl spánkový deficit trošku dorovnán a jede se dál.

Takto vypadá jedna z kompáren v 1 ráno (vedle ještě bylo živo!)

S čím tady bojuju je timing prezentací. Každá prezentace má striktně daný časový rámec a ten se buďto nedá přesáhnout vůbec a nebo se za to strhávají body. Pokud prezentuje více lidí, tak si umíte představit, že je docela náročné to dobře načasovat.
Většinou to dopadá tak, že chcete říct více než můžete a musí se to srazit. Takže se jede x-krát dokola a po každém se probere co je nejmíň důležité a co se dá vypustit.
Co se mi strašně líbilo, byla debata. Spočívá to v tom, že se 2 teamy připraví na dané kontroverzní téma a každý team hájí jednu stranu – pro a proti. Každá strana má 10 min na přednesení argumentů a poté 5 minut na napadení argumentů protistrany. Poté se otevírá diskuze a celá třída bombarduje ať už jeden či druhý team peprnými dotazy. Tomuto je věnována celá vyučovací hodina (80 min). Opravdu úžasná forma výuky.
Témata se povětšinou týkala Kanady + další země a já se upsal na oponentskou stranu tématu zda má Kanada přejít na používání amerického dollaru jako vlastní měny (to je teď tady hodně diskutovaná záležitost, ale to by bylo na dlouhé povídání). Díky volbě tématu jsem byl “in” - přestože o Kanadě jsem věděl doposud velké K, situaci ve Státech sleduju.
Nejvíc se mi líbilo, že si můžete vlézt za ten řečnický pultíček (viz. obr), takže pak člověk vypadá strašně důležitě a zároveň mu nikdo nevidí na šmíráky:-).

Obě čtvrteční prezentace dopadly výborně, takže námaha stála za to. Skoro bych řekl, že už si můžu oddechnout, ale 14 dní ještě musím vydržet. Čeká mě ještě jedna prezentace, všechny final exams a pěkný kus psaní. Termín odevzdání jednoho paperu mi byl posunut na 24.12., což mi nahání husí kůži. Na jednu stranu obrovská radost, protože jsem netušil, kdy ho stihnu napsat, ale na druhou stranu jsem doufal, že si tady budu moct užít pár posledních dní a bez starostí dorazit domů.
Původně jsem měl v plánu, že tady budu publikovat nějaké postřehy o životě v Kanadě, ale k tomu tak nějak nedošlo. Už to asi nezachráním, ale pro ozvláštnění dávám k dobru další nákup a komu se bude chtít, může se zabavit účtenkou. Dneska jsem třeba postřehl, že mě jedno rajče stálo 25 korun.

Našli jsme medvěda!