Banff & Babylon

Tááaak. Dáme zase pro změnu jednou po česky. Naposledy jsem psal, že se v pátek ráno chystám do Banffu [W] na medvědy. Tedy to jsem nenapsal, ale měl v úmyslu.

Banff
Do Banffu jsme opravdu vyrazili (tentokrát jen 4 členná výprava). Počasí ráno vypadalo hodně slibně. Tuším, že POP, což je něco jako pravděpodobnost že bude pršet (probability of precipitation), byla na ten den pod 30%. Banff je od Calgary jenom něco málo přes hodinku cesty, takže tam místní jezdí za přírodou zpravidla několikrát do roka.
Hned za Calgary se otevřel nádherný výhled na zasněžené vrcholky Rocky Mountains. Bylo krásně jasno. Scenérie podél dálnice byla typická Alberta – balíky slámy, samá kráva a sem tam nějaký koník. Tentokrát jsem jel s místními, takže bylo spoustu prostoru pro hloupé dotazy. Například mi nedalo se nezeptat, k čemu že to vlastně mají všude tolik koní (celá stáda). Hmmm, odpověď primitivní – všude kolem je spousta farem, tak aby ty krávy bylo na čem nahánět :-).

V plánu byla jen krátká, asi 4 hodinová túra. Když jsme vyrazili, začalo se docela zatahovat a byla docela zima. V půli trasy, respektive na konci začalo mírně pršet, takže nám cesta zpět šla jako po másle a celou túru jsme zvládli za 3 hod. Příroda byla krásná, ale Hoodoos, které jsme viděli (foto dole vlevo, ve spodní části fotky) se ani zdaleka nerovnají těm z Bryce Canyonu [foto]. Wildlife jsme mimo nějakých ptáků a veverek bohužel tentokrát nespatřili.

A co je nejlepší když máte vlhké oblečení, jste zmrzlí na kost a teče vám z nosu? Let’s go get some ice cream! Nejprve sem myslel, že si holky dělají srandu, ale myslely to vážně. Jako druhou variantu teda navrhly candy shop. Hmm, nakonec jsme dali obojí. V candy shopu, což je obchod plný čokolády jsem neodolal hroudě belgické čokolády plné kešu ořechů. V obchůdku byla řada a chlapík přede mnou nechal za čokoládu $40. No bříško na to měl... Zmrzlinu jsem nemohl vynechat, protože údajně prý tam mají nejlepší v Kanadě:-). Ačkoliv doteď netuším, jak si mám přeložit název příchuti, která mi byla doporučena a kterou jsem si dal (Mud Paddle), musím říct že byla opravdu výborná.
Následovalo nezbytné nakupování suvenýrů. Měli tam mimo jiné úúúžasné trička s medvědí či losí tématikou. Zaujal mě obrovský obchod plný vánočních stromů, Santa Clausů a vánočních ozdob - celoročně! Prý to lidi mají rádi.
A nakonec že se tady asi občas vzdálenost měří na autobusy - viz. foto.

Hoodoos, Gift Shop, Bear Naked, Stay back at least 3 bus lengths

Supper
Po příjezdu do Calgary jsme zašli na večeři. Ačkoliv bych si ze všeho nejraději dal svíčkovou od maminky, zkoušet se musí. Na programu byla východoindická kuchyně, což mohla být docela zajímavá zkušenost – ale bylo plno, tak snad někdy jindy. Šli jsme k Thajcům. Ne že bych měl úplně jednoduché vybírání – spousta jídel měla jen krátký název bez jakékoliv specifikace, z čeho že to vlastně je a už vůbec ne gramáž. To prý není zvykem uvádět nikde. Takže jsem si zaopičil a objednal Pad Thai. Poprvé v životě jsem to nevzdal a zdlabal celé jídlo hůlkama. Sranda to byla o to větší, protože jsem se zároveň pokoušel vysvětlit, jaká je typical Czech cuisine a jak probíhá správná zabíjačka. Mimochodem vepřové tady vůbec nefrčí. Došlo mi, že vlastně přesně nevím, z čeho všeho se dělá knedlík. Respektive vím, ale těžko v mé slovní zásobě hledat anglický ekvivalent pro kvasnice.

Babylon
Už jsem zmínil, že jsem propásl úžasnou příležitost seznámit se se členy lyžařského klubu. Naštěstí byla v záloze další událost. Seznamovací “večírek” na jedné z místních “kolejí”. Ačkoliv trochu neosobní, velmi efektivní způsob, jak dát o něčem vědět velkému počtu konkrétních lidí se stává samozřejmě internet. A jeho nový fenomén social networking (služby jako Facebook, MySpace, Bebo, Friendster...). Mimochodem je toto v USA, Kanadě a dalších zemích extrémně rozšířená záležitost a velké téma diskuzí. Na univerzitách kraluje především prvně jmenovaná. Abyste si mohli udělat představu, jak organizace takové akce může vypadat, dávám k dobru screenshot. Tak jsem si konečně vyzkoušel typickou filmovou záležitost - hlava na hlavě (doslova), nedýchatelno a tolik nových jmen, že se to naprosto nedá zapamatovat. Naštěstí byl v záloze další aprtmán, který se také úplně zaplnil.
Vše proběhlo bez jakýchkoliv trvalých následků - sklony vymýšlet různe vylomeniny mají zdejší 18 letí freshmani (jako v ČR - všichni jak utržení ze řetězu). Zrovna když jsem se ten večer vracel, byla všude na chodbách žlutá caution páska a já nevěděl, jestli vůbec můžu do pokoje. Samozřejmě to byl blbý vtípek.
Hezké je, že nás je mezinárodních studentů na UofC opravdu hodně a ze všech koutů světa. Exchange studentů je nás tady něco málo pod 200, ale celkově tady studuje kolem 2000 cizinců, takže je to opravdu pestré. Dostala mě jedna Japonečka, která na mě vyrukovala s diskuzí o Kafkovi (styděl jsem se až na zadnici a vzpomínal, jak probíhala na gymplu výroba zápisů ve čtenářském deníku). Jo, tohle už se bude těžko dohánět. Zrovna dočetla Kafkovu Metamorphosis a strašně básnila o tom, jak se chce podívat do Prahy.
Taky jsem zjistil, že těch něco málo bulharských slovíček, co jsem se naučil od spolubydlících před třemi lety už jsem taky zapomněl. To, že Skoti mluví opravdu, ale opravdu jak hotentoti snad netřeba dodávat.
Největší sranda je, že si kolikrát nerozumí ani Skoti s Iry nebo Kanaďani s Australany.
Dnes mi zrovna můj spolubydlící říkal story, jak si musel pět minut objednávat sendvič, než se konečně domluvil. A to jen proto, že v Austrálii říkají paprice capsicum a tady pepper. Aussies mají vůbec kolikrát hroznou výslovnost. Dnes jsem se ptal 4x za sebou na jedno slovo, abych vzápětí zjistil, že to mělo znamenat “people”.

Říkal jsem si že by to tu chtělo trošku oživit a vzpomněl sem si na Štěpána (spolužák z gymplu), který zrovna válčí ve Slovinsku. Tak jsem dal hledat nějakou domácí hudbu a některé kousky jsou opravdu dojemné. Sice holkám moc nerozumím, ale to je v tomto případě asi docela jedno:-).

Slovenian pop music :-)

----------------
Now playing: Doves - The Man Who Told Everything
via FoxyTunes