Tak vážení, už zbývá poslední zkouška, stvořit poslední papír a je dobojováno. Musím se podělit o dnešní zážitek.
Aby byl zaručen regulérní průběh závěrečných zkoušek, jsou vypisovány a řízeny zvláštní institucí (Registrar’s office) a vyučující jejich průběh nemohou ovlivňovat. Tahle office před zkouškovým vytvoří rozpis zkoušek pro celou univerzitu a kdy a kde skončíte, je velká loterie. Ze které jste fakulty nehraje vůbec žádnou roli. Už jsem psal třeba u informatiků, na pajdáku, ale dnes tomu nasadili korunu. Když jsem si přečetl, že píšu v Kinesiology (něco jako FTVS), tak jsem trochu znejistěl a přemýšlel, kde že tam vlastně je tak velká třída, kam by se vešel náš kurz. Když jsem dorazil na místo a zjistil na nástěnce svůj seat assignment, nechal jsem se unášet davem na místo určení. A kde jsem skončil? V tělocvičně! Tělocvična byla plná takových těch stolečků pro jednoho a já si zase v tu ránu připadal jako v americkém barevném. Písemka překvapivě ubíhala jako po másle a už mi to ani nepřišlo dlouho. Časový limit byl tentokrát "jenom" 2,5 hodiny a já měl za 2 hodiny hotovo. Ale protože jsem si chtěl výhled zvěčnit, musel jsem počkat až do konce. Tak jsem tam seděl a kochal se úžasným výhledem, který mi zaručovalo místo v úplně poslední, 26. řadě. A už by myslím toho žvatlaní bylo dost.
Jo, ještě něco. Před odchodem jsem naposled promluvil s vyučujícím, poděkoval mu za skvělé hodiny a poslední větu, kterou jsem před odchodem slyšel, byla z úst vedoucího kurzu a zněla: "Don’t forget your candy!".Mimo jiné, ten samý vyučující mě úplně dostal na poslední hodině tím, že si připravil jako úplně poslední slide poděkování ve všech jazycích jeho studentů a ještě se jako bonus poděkování naučil vyslovit v čínštině (Číňani mu to odkývali a byli z toho úplně paf).
Takže jsem si na plátně přečetl v naší rodné řeči "Děkuji a přeji Vám moc štěstí příští rok" a nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Za chvilku zase zpátky v továrně na ekonomy… A to je konec milé děti :-).
----------------
Now playing: Sam Roberts - Brother Down
via FoxyTunes
2 comments:
Home sweet home, buddy.
I believe, ze vis jake je se to vratit zpet do rodne zemicky. Nejlepsi jsou pristavani na Ruzyni. Clovek se tak nejak citi divne - mix. pocitu a taky to je chvilku takove jako druha veta. Zvykani na Cestinu vsude kolem sebe, ale pivko je porad svetove.
Good Work. U have became a great blogger. U gonna miss it....or not?:)
Joo joo, to mi povidej. Kdyz clovek po par mesicich slysi toho oficira na celnici, co mu rekne "Dobry den", teprve mu to doklapne a zacne s nim cloumat "reverse culture shock"... Ale pivko je bez debat, to je recht.
Blogger? Do blogu ma ten muj zapisnicek jeste hodne daleko...
Ale na Vas uz se tesim, panove a damove. Moc!
Post a Comment